Salcburský chrám je nejznámější sakrální stavba města a současně mocné duchovní centrum města – kdysi i dnes. Nádherná fasáda a mohutná kupole prozrazují typické znaky raného baroka. Historie jeho vzniku a vývoje je těsně spjata s narůstající mocí knížecích arcibiskupů, duchovních vládců Salcburku. Mnohokrát zničen ohněm, pokaždé však opět obnoven, vždy větší, mohutnější, honosnější, mocnější, stejně jako moc a bohatství salcburských knížecích arcibiskupů.
První stavba vznikla za působení biskupa Virgila, jenž nechal v roce 767 v centru tehdejšího římského Juvava (Juvavum – římský název Salcburku) postavit románskou baziliku. 24. září 774 byl boží stánek zasvěcen Svatému Petru a Svatému Rupertu; druhý jmenovaný se stal patronem města a země. Když pak v roce 1167 hrabata z Plainu, stoupenci císaře Friedricha Barbarossy, nechala zapálit město, stal se chrám obětí plamenů. Teprve o deset let později, za vlády arcibiskupa Konrada III. z Wittelsbachu, byl chrám znovu vybudován, krásnější a impozantnější než předtím, a tak se stal nejvýznamnější románskou katedrálou na severní straně Alp. Jeho rozměry dokonce předčily tehdy největší císařský chrám ve Speyeru.
Po 400 letech to byl opět požár, který vypukl 11. prosince 1598 a zničil velkou část chrámu. Pro arcibiskupa Wolfa Dietricha se tak otevřela možnost radikálního zásahu, totiž nechat zbourat i zbytky chrámu a vystavět zcela nový svatostánek. Salcburčané byli velmi rozhořčeni bezohledným počínáním arcibiskupa, neboť nechal zničit nejen vzácné sochy a náhrobky dřívejších arcibiskupů, ale také chrámový hřbitov i se všemi ostatky, které pak dal vyhodit na smetiště. Nakonec byl Wolf Dietrich zajat a uvězněn svým synovcem a následníkem Markem Sittikem z Hohenemsu na salcburské pevnosti Hohensalzburg (stalo se tak však z jiného důvodu – kvůli sporu o sůl s Bavorskem). A tím skončily i jeho velké plány související se stavbou nového chrámu. Po smrti Wolfa Dietricha dostal italský architekt Santino Solari od nového knížecího arcibiskupa Marka Sittika pokyn vybudovat nový chrám. A tak vznikl první raně barokní chrám na severní straně Alp. 25. září 1628, uprostřed válečné vřavy třicetileté války, byl chrám slavnostně vysvěcen novým arcibiskupem Parisem Lodronem. Díky Lodronově diplomatické zručnosti nebyl městu Salcburku v těchto svízelných dobách ničení a pustošení zkřiven ani vlásek. A tak se slavnost vysvěcení chrámu stala největší a nejmonumentálnější, jakou kdy Salcburk zažil. Napoleonské války přinesly velké změny do arcikonzervativního knížecího arcibiskupství. Jednou provždy ukončily neslýchanou a po staletí přetrvávající hegemonii salcburských církevních knížat a zbavením moci posledního knížecího arcibiskupa Hieronyma Colloreda pak převzal vládu nad Salcburkem Ferdinand III., velkovévoda Toskánský, první z dynastie Habsburků.
V roce 1944 byla při jednom z náletů na Salcburk, který byl baštou nacismu, zničena kupole chrámu a část oltáře. Po několika letech stavebních prací byl chrám obnoven ve své bývalé kráse a v roce 1959 nově vysvěcen. Tři letopočty na mřížích vstupních bran do chrámu – 774, 1628 a 1959 – připomínají, že byl chrám třikrát vysvěcen. Na hlavní fasádě jsou umístěny 4 monumentální sochy: apoštolové Petr a Pavel s klíčem a mečem a oba zemští patroni Rupert a Virgil se sudem se solí a modelem chrámu. Oba erbovní znaky, umístěné ve štítu, připomínají arcibiskupy, kteří nechali chrám nově vystavět. Byli to Markus Sittikus a Paris Lodron.
Z vnitřního vybavení chrámu stojí za zmínku křtitelnice, v níž byl pokřtěn Wolfgang Amadeus Mozart, překrásné hlavní varhany, které jsou střeženy svatými patrony Rupertem a Virgilem a také anděly, hrajícími na různé hudební nástroje, a také skvostná chrámová vrata z bronzu, která jsou dílem sochařů Ewalda Mataré, Giacoma Manzú a Toniho Schneidera Manzella. Wolfgang Amadeus Mozart zkomponoval ve své funkci dvorního chrámového varhaníka nesčetné mše a duchovní skladby určené právě pro tento chrám.
Chrámové náměstí vytváří jakési atrium chrámu. Arcibiskup Guidobald Thun nechal kolem roku 1660 postavit oblouky (otevřené brány s průchody do ostatních částí města), jejichž autorem je stavitel Giovanni Antonio Dario. Uprostřed náměstí stojí Mariánský sloup, dílo, které vytvořili v letech 1766 – 1771 umělci Wolfgang a Johann Baptist Hagenauerovi pro arcibiskupa Sigismunda hraběte Schrattenbacha.
zpět
