St. Erhard's Church

Původně postavený jako nemocniční kostel, patřil Sankt Erhard k majetkům kláštera Nonnberg. Svatý Erhard byl současníkem salcburského patrona Ruperta a byl pravděpodobně irsko-skotským mnochem, který byl považován za zázračného pomocníka nemocných a ochránce chudých.

Historie stavby

Kde dříve stála malá kaple, byla v roce 1689 dokončena nová Erhardova kostel podle plánů mladého stavitele Giovanni Gaspare Zugalliho. Dokonce i hřbitov byl v roce 1727 založen naproti kostelu, ale byl zrušen již v polovině 19. století. V roce 1853 se stal kostel sv. Erharda farním kostelem a tím zůstal až do dnes. V jednotnosti svého stylu italského baroka představuje farní kostel sv. Erharda jednu z nejpozoruhodnějších sakrálních staveb Salcburku.

Architektura a interiér

Kostel se představuje jako mistrovské dílo Salcburku z doby, kdy byl preferován styl italského baroka se vším svým okrasným jarem, životní radostí a bohatstvím barev a tvarů. Mezi zvláštnosti v jeho vzhledu patří kupolovitá dvojvěžová fasáda, dvoukřídlé schodiště a nástěnná fontána se lví hlavou jako vodní déšť. Podle starých představ pochází voda z léčivého pramene s čisticím a životodárným účinkem.

Interiér Erhardova kostela je charakterizován bohatou výzdobou a pestrými štuky bratrů Francesco a Carl-Antonio Brenno. Obraz na hlavním oltáři zobrazuje křest Odilie svatým Erhardem, který vytvořil Johann Michael Rottmayr v roce 1692. Velkorysý hlavní oltář obložený štukovým mramorem pochází od sochaře Andrey Götzinger.
Figury zpracované na vysokém reliéfu představují tři zakládající biskupy Salcburku, svatého Ruperta, Vitalise a Virgilia, stejně jako svatého Martina z Tours. Čtyřem biskupům jsou přiřazeny čtyři kardinální ctnosti: moudrost, síla, umírněnost a spravedlnost.